Kozorožec kavkazský je dle Červeného seznamu IUCN hodnocen jako nejohroženější ze všech kozorožců světa. V přírodě přežívá jen na pouhých pěti místech na hranici Gruzie a jižního Ruska. Kolik jedinců v této neklidné části světa zbývá, se můžeme jen dohadovat. Jejich významným útočištěm zůstávají zoologické zahrady. Zoo Olomouc je v čele světových chovatelských aktivit na záchranu kozorožce kavkazského.

Místní stádo, které se letos rozrostlo o dalších 11 mláďat, je se svými 45 kozorožci suverénně největší v rámci všech zoo světa, v nichž tohoto vzácného zvířete nežije více než 160 jedinců.

„Kozorožce chováme od roku 1987, přičemž se zde narodilo 210 mláďat a od roku 1998 koordinujeme chov v celé Evropě. Zvířata z naší zoo putovala do mnoha evropských zoo. Obzvlášť důležitý byl transport do gruzínského Tbilisi. Pokud se tamní stádo rozroste, mohou být zvířata z místní zoo vypouštěna zpět do volné přírody na Kavkaze,“ říká zooložka Jitka Vokurková, která se na úspěchu olomouckého chovu i pečlivé koordinaci evropského podílí zásadní měrou. Olomoučtí chovatelé nezapomínají ani na vlastní stádo. „Pro zvýšení genetické pestrosti jsme vloni přivezli nepříbuzné samce z pražské zahrady,“ uvádí vrchní chovatel kozorožců Michal Trizma.  

EEP v Olomouci

Bez řízeného chovu v podobě Evropského záchovného programu EEP by to dnes s kozorožci kavkazskými vypadlo v evropských zoo bledě. Díky programu se daří nejen nárůst populace tohoto méně atraktivního druhu v zoologických zahradách, ale i udržení genetické rozmanitosti. Zahrady tak mohou plnit svou důležitou roli záchrany ohrožených druhů zvířat. V případě kozorožců kavkazských se této role zhostila Zoo Olomouc.  

Daň za výjimečnost - 106 cm rohy

Tento druh je na Kavkaze endemitem (nikde jinde na světě se nevyskytuje), konkrétně ho můžeme spatřit pouze v pohořích Gruzie a Ruska, kde žijí vzácně v místech o rozloze pouhých 4 500 km2, v nadmořských výškách až 4 000 m. n. m. Jejich stavy v přírodě se snižují následkem nelegálního lovu, a zatímco odhady dle posledního sčítání v roce 2019 uváděly několik tisíc jedinců, dnes se již hovoří jen o stovkách. Klesají tedy v důsledku činnosti člověka, který loví trofejní samce (rohy dospělých samců dosahují délky až 106 cm), ale také díky narůstajícímu chovu domácích zvířat. Ta kozorožcům konkurují při spásání trávy v době, kdy se kozorožci na určitou část roku odeberou do nižších oblastí. Zároveň se od domácích zvířat mohou nakazit chorobami. 

Obecné informace

Kozorožci jsou úžasní akrobaté. Dokážou šplhat s neuvěřitelnou jistotou i po strmých skalních srázech. Je známo, že se na hraně srázů po prudkých skalních stěnách pohybují už od útlého věku. Matku dokáží následovat velmi brzy po narození. Živí se zejména trávou a listím. Mezi jejich predátory patří vlci a rysi. K pohybu po kamenitém podkladu mají kozorožci přizpůsobené paznehty s ostrou ale pružnou hranou a vnitřní měkkou částí. Kozorožci jsou mimořádně ostražití. Zorničky mají tvar vodorovné štěrbiny, čímž zajišťují široké zorné pole.