Následky dvouleté covidové přestávky pociťujeme stále. Své o tom vědí i trenéři z dětských plaveckých kurzů. Dva ročníky dětí se neučily plavat vůbec, nebo pouze on-line, a to nestačí. Je na zodpovědnosti rodičů, aby děti zbavili tohoto stigma. Řešením jsou plavecké kurzy, kde se děti naučí plavat a bezpečně se chovat ve vodě i u vody.
Bazény jsou po covidovém období otevřené již poměrně dlouho. Ale dozvuk covidového uzavření je při výuce plavání na bazénech stále znát.
„V populaci uteklo několik ročníků dětí, které neměly ve školce a ve škole kurzy plavání. Projevuje se to tím, že do komerčních kurzů plavání se hlásí mnohem více starších dětí, které mají nulovou zkušenost s pobytem u vody. Velká pochvala patří rodičům, kteří si tento hendikep uvědomují a snaží se ho řešit. Dětem totiž schází zcela bazální základy, jak se u vody bezpečně chovat. A ve vyhrocené situaci může mít tato neznalost až život ohrožující dopad. Zjišťujeme například, že děti při případném nenadálém pádu do vody vůbec neví, jak zareagovat,“ říká na úvod Štěpánka Štrougalová z plaveckého centra Juklík, která má s výukou plavání dětí i dospělých více než třicetileté zkušenosti.
Jak se leze do bazénu?
Lektoři plavání jsou zaskočeni tím, že děti nemají základní návyky, jak se chovat u vody a ve vodě bezpečně. Neodhadnou, co je u vody akceptovatelné, a co už je za hranou. „S dětským plaváním předškolních dětí máme zkušenost od roku 1989. Dlouholetá praxe nám dovoluje bilancovat. Je alarmující, že předškolní dítě na výzvu „vlezte do vody“ neumí zareagovat. Neví, že nejbezpečnější je vlézt do bazénu po zabudovaných schůdcích zády k vodě, nenapadne ho sednout si na kraj bazénu a spustit se bezpečně do vody. Stojí na kraji bazénu a neví. A to je jen začátek. Pozorujeme katastrofickou situaci, kdy dítě neumí zareagovat na situaci ve vodě, kdy je unavené a k okraji bazénu je daleko,“ popisuje situaci Štěpánka Štrougalová z plaveckého centra Juklík, které je od roku 1988 průkopníkem v metodice kojeneckého plavání a konzultantem při tvorbě jeho hygienických norem. Dnes provozuje několik bazénů, a kromě plavání pro nejmenší nabízí kvalitní plaveckou školu pro starší děti, plavání pro těhotné, aqua-aerobic a zábavné i vzdělávací aktivity pro rodiny.
Výuka plavání on-line? To opravdu nestačí
Objevuje se také více dětí, které mají za sebou on-line výuku plavání. Jsou to především nejmenší děti do 6 měsíců. Ale v průběhu covidu se dala najít i on-line výuka pro bazén s výukou pro předškolní děti. Je mnoho rodin, které mají doma bazén a rády tuto inspiraci vyzkoušely. Může se zdát, že on-line program plavání je dobrý nápad. Ale nemá to jen samá pozitiva. Všechny informace se přes obrazovku získat nedají. V některých oborech to bez praxe a zpětné vazby opravdu nejde. Patří sem i plavání. „Pokud k nám na bazén přijdou děti z „on-line programu plavecké výuky“, okamžitě narazíme na starou známou pravdu. Pro trenéra je mnohem jednodušší učit úplného neplavce než poloplavce s naučenými špatnými pohybovými stereotypy. Druhý případ je složitější a zdlouhavější. Nejprve se musí špatně naučené pohybové stereotypy rozbourat a až pak začít učit nové dovednosti. A to je běh na dlouhou trať. Proto pokud nemáte možnost a trpělivost učit své dítě sami, určitě jej zkuste zapsat na základní kurzy do plavecké školy. Uvidíte, jaký obrovský kus práce a kolik nových věci se ještě do léta naučí,“ vzkazuje rodičům Štěpánka Štrougalová, zakladatelka plaveckého centra Juklík, která je sama maminkou 4 dětí.